Stará fotka, nová zpráva: jak ověřit, odkud obrázek pochází
Nejčastější falešná fotka je pravý snímek se lživým popiskem. Jak za pár minut ověřit původ obrázku: zpětné vyhledávání, místo, čas a metadata.
Krátce: Nejčastější „falešná fotka“ na sociálních sítích není fotomontáž ani výtvor umělé inteligence. Je to skutečný snímek, který vznikl jindy a jinde, než tvrdí jeho nový popisek. Ukazujeme, jak původ obrázku ověřit za pár minut a s jakými nástroji – podle návodů ověřovatelů z AFP, iROZHLAS, Akademie ČTK a příručky pro novináře z SSE Riga.
Tento text je praktický návod. Popisuje postupy, které doporučují uvedené zdroje (odkazy jsou na konci); nejde o test ani hodnocení konkrétních nástrojů redakcí EXNET.
Pravá fotka, lživý popisek
Příručka News Verification Guide (Tom Trewinnard, Centre for Media Studies při SSE Riga, 2017) označuje za nejčastější typ zavádějícího obsahu kategorii „špatný čas / špatné místo“: staré fotografie nebo videa, která ztratila původní kontext a znovu se šíří s tvrzením, že zachycují aktuální událost. Podle příručky je lidé často sdílejí v dobré víře a obvykle se dají vyvrátit jednoduchými postupy.
Akademie ČTK to ve svém vzdělávacím videu shrnuje jednou větou: někdy může být fotografie pravá, ale lže její popisek. Právě proto nestačí posuzovat, jestli snímek „vypadá skutečně“. Skutečně vypadá – protože skutečný je. Jen nezachycuje to, co se o něm tvrdí.
Jak to vypadá v praxi, popsala v září 2025 Ověřovna serveru iROZHLAS.cz: řetězový e-mail dokládal údajné dojmy z cesty fotografiemi, které byly podle redakce sesbírané z různých koutů internetu a některé byly deset i třináct let staré.
Krok 1: Zastavte se u emoce
Novinář Jan Žabka (Okraj.cz) radí v článku iROZHLAS zbystřit ve chvíli, kdy příspěvek vzbuzuje silné emoce – a na chvíli se zastavit a zamyslet, jestli fotky k textu pasují. Analytik Josef Šlerka tamtéž upozorňuje, že obraz na nás působí emočně víc než slovo, a proto ho snadno bereme jako důkaz, že máme pravdu.
Příručka z Rigy k tomu přidává pravidlo, které platí pro novináře i pro každého, kdo něco sdílí: „Je lepší mít pravdu než být první.“
Krok 2: Zpětné vyhledávání obrázku
Základní nástroj je zpětné (reverzní) vyhledávání: místo slov zadáte do vyhledávače obrázek a on najde stránky, kde se stejný nebo podobný snímek objevil. Šlerka to pro iROZHLAS označil za „úplný základ“ – zjistit, jestli je fotka skutečně jedinečná, nebo jestli už před deseti lety neobletěla desítky sociálních sítí. „Nejdůležitější je zjistit původ, ostatní jsou třešničky na dortu,“ zní titulek článku.
Jak na to podle nápovědy Googlu (služba Google Lens):
- Nahrání souboru: na google.com klikněte na Vyhledat podle obrázku a nahrajte soubor, případně obrázek přetáhněte do vyhledávacího pole.
- Adresa obrázku: pravým tlačítkem zkopírujte adresu obrázku a vložte ji do pole pro odkaz na obrázek.
- Přímo z webu: v prohlížeči Chrome klikněte na obrázek pravým tlačítkem a zvolte Vyhledat pomocí Google Lens.
- Na mobilu: AFP Fact Check popisuje v Chromu podržení prstu na obrázku a volbu hledání přes Google Lens.
Google je jen jedna z možností. AFP i Akademie ČTK jmenují také TinEye, Bing Image Search (Microsoft) a Yandex. Akademie ČTK doporučuje služby kombinovat – co nenajde jedna, může najít jiná. Příručka z Rigy výslovně radí zkusit Google i TinEye, protože mají oddělené indexy.
Krok 3: Čtěte výsledky jako vyšetřovatel
AFP Fact Check doporučuje u výsledků hledat odpovědi na tři otázky:
- Zpochybnil už snímek někdo jiný? Pokud média nebo ověřovatelé tvrzení k obrázku vyvrátili, jejich články se ve výsledcích obvykle objeví.
- Nebyl obrázek vytržen z kontextu? Může jít například o snímek tiskové agentury, ke kterému někdo na sociálních sítích připsal jiný popis – jinou událost nebo jiné místo.
- Není obrázek starý? Pokud byl stejný snímek zveřejněn na jiných webech před měsíci či lety, nemůže zachycovat událost z posledních dní.
Dvě důležitá omezení: podle AFP seznam výsledků není úplný – vyhledávač najde jen stránky, které má ve svém indexu. A podle příručky z Rigy platí, že když zpětné vyhledávání nic nenajde, ještě to neznamená, že je snímek původní nebo pravý. Je třeba pokračovat dalšími kroky.
Příručka také upozorňuje na drobné úpravy, které mají vyhledávání zmást: obrázek může být zrcadlově převrácený nebo přebarvený.
Krok 4: Kde a kdy?
Když původ nenajdete, zbývá ověřit samotný obsah snímku:
- Místo: Akademie ČTK doporučuje porovnat snímek s mapami a funkcí Street View; vodítkem jsou dopravní značky, názvy ulic či obchodů. Příručka z Rigy přidává výrazné budovy, poznávací značky aut a krajinu – hory, řeky.
- Počasí: obě příručky zmiňují ověření počasí v daném místě a čase v historických datech (například službou Wolfram Alpha). Pokud je na „včerejší“ fotce sníh a včera bylo dvacet stupňů, máte odpověď.
- Stíny: pokud znáte místo a datum, lze podle příručky z Rigy z délky a směru stínů odhadnout denní dobu (nástroj SunCalc).
- Změny ve městě: příručka z Rigy uvádí i případy, kdy falešný kontext prozradila budova – na snímku stála, ale v době údajné události už byla zničená.
Krok 5: Metadata – užitečná, ale většinou chybí
Digitální fotografie mohou obsahovat metadata EXIF: podle příručky z Rigy třeba identifikaci zařízení, čas a místo pořízení. Sociální sítě a chatovací aplikace je ale podle téže příručky ze sdílených fotek odstraňují. Metadata tak má smysl zkoumat hlavně u původního souboru – například když autora požádáte, aby vám ho poslal.
Novější cestou je standard Content Credentials, jehož specifikaci spravuje koalice C2PA. Podle jejího webu značka (tzv. pin) signalizuje, že obsah nese informace o svém původu – lze z nich vyčíst způsob vytvoření a historii úprav. Jde o nástroj, kterým může poctivý autor původ doložit; to, že snímek takové údaje nemá, samo o sobě nic nedokazuje.
A co nástroje na „odhalení úprav“?
Existují nástroje pro forenzní analýzu obrazu, například Forensically, který se v článku iROZHLAS zmiňuje. Žabka tamtéž ale upozorňuje, že často nefungují stoprocentně: přidané prvky podle jeho zkušenosti neukazovaly zřetelně a u jeho vlastních, prokazatelně skutečných fotek naopak některé věci zvýrazňovaly. Výsledek takového nástroje je proto jen vodítko, ne verdikt.
U obrázků vytvořených umělou inteligencí radí Šlerka a Žabka sledovat fyzikální nesrovnalosti – odrazy, které neodpovídají, nebo opakující se prvky, z nichž je jeden odlišný či zdeformovaný. Žabka zároveň přiznává, že to ne vždy jde odhalit. O tom, kdy musí být AI obsah podle evropských pravidel označen, jsme psali v článku Od 2. srpna musí být deepfake označen.
Když si nejste jistí
Akademie ČTK připomíná novinářské pravidlo: při pochybnostech o původu a pravosti snímek nezveřejňovat. Pro běžného uživatele to znamená jednoduše nesdílet. Podezřelý obsah lze podle Žabky nahlásit na platformě nebo poslat ověřovatelům – zmiňuje Manipulátory, Hoax.cz, Demagog a Ověřovnu iROZHLAS. A pokud vám takovou fotku pošle někdo blízký, doporučuje spíš klidný rozhovor a otázky, proč tomu věří, než strohé „tady máš důkaz, že je to hoax“.
Kontrolní seznam na jednu obrazovku
- Vyvolává ve mně snímek silnou emoci? → zpomalit.
- Zpětné vyhledávání ve dvou službách (např. Google Lens + TinEye).
- Nejstarší nalezené zveřejnění: kdy, kde, s jakým popiskem?
- Sedí místo (značky, budovy, krajina) a počasí?
- Nic nenalezeno ≠ ověřeno.
- Nejsem si jistý → nesdílím.
Navazující fiktivní příběh ze série Spisy Specter_01 i rozbor toho, proč věříme snímkům, které jsme viděli už několikrát, vyjdou v rubrikách EXNET Fiction a Rozbory manipulace.
