Dá se proti manipulaci „očkovat“? Co víme o prebunkingu – a co ne

Krátce: Prebunking neboli psychologická „inokulace“ je myšlenka, že manipulaci lze odhalit dřív, než se s ní setkáme – podobně jako očkování připraví imunitu předem. Výzkum ukazuje, že krátké varování a ukázka manipulační techniky zlepšují její rozpoznání. Ukazuje ale také, že účinek časem slábne a že některé „hry proti dezinformacím“ možná učí spíš nedůvěřovat všemu. Shrnujeme, co je doložené, a ukazujeme, jak princip použít proti romantickým podvodům.

Rozbor vychází z recenzovaných studií a z materiálů Policie ČR uvedených na konci článku. Praktická část „Prebunking romantického podvodu“ je redakční odvození EXNET z těchto zdrojů, ne výsledek konkrétní studie.

Proč nestačí vyvracet

Klasická reakce na nepravdivou informaci je vyvrácení (debunking): někdo tvrzení ověří a ukáže, že neplatí. Roozenbeek a kolegové (2022) v časopise Science Advances shrnují, proč to má své meze. Ověření faktů se nedostane ke všem, kdo viděli původní tvrzení. Přimět lidi, aby opravě uvěřili, je obtížné. A oprava účinek dezinformace často úplně nevymaže – tento jev se nazývá efekt přetrvávajícího vlivu (continued influence effect).

S tím souvisí i efekt opakování, který jsme rozebírali v článku Čemu jsme už jednou uvěřili: co jsme jednou viděli, působí příště povědoměji, a tedy pravdivěji. Proto vznikla otázka, zda by nebylo lepší zasáhnout předem.

Odkud se vzala „inokulace“

Teorie psychologické inokulace je starší než sociální sítě. Lewandowsky a van der Linden (2021) v přehledové studii v European Review of Social Psychology odkazují na práci Williama McGuira z 60. let. Princip popisují jako analogii očkování: člověk se setká s oslabenou formou přesvědčovacího útoku, a to v něm spustí obranu podobnou tvorbě „mentálních protilátek“.

Podle autorů má inokulace dva hlavní prvky:

1. Varování – upozornění, že se člověk brzy setká s pokusem o manipulaci. Má vyvolat pocit ohrožení, a tím motivaci se bránit.
2. Předběžné vyvrácení (refutational preemption, prebunking) – ukázka konkrétního argumentu nebo techniky, se kterou se člověk setká, spolu s tím, jak ji rozpoznat a odmítnout.

Lewandowsky a van der Linden popisují i důležitý posun posledních let: od „očkování“ proti konkrétním argumentům (úzké spektrum) k technikám, na kterých manipulace a přesvědčování stojí obecně (široké spektrum). Nemusí se tedy připravovat obrana proti každému jednotlivému mýtu – lze učit techniky, které se opakují napříč tématy.

Co ukázaly studie

Hra Bad News (2019). Roozenbeek a van der Linden vytvořili prohlížečovou hru, ve které hráč vystupuje jako výrobce falešných zpráv a učí se šest technik: polarizaci, vyvolávání emocí, šíření konspiračních teorií, trolling, odvádění viny a vydávání se za někoho jiného. Hru hodnotili s přibližně 15 000 účastníky v uspořádání „před a po hře“. Autoři uvádějí první doklady (initial evidence), že schopnost rozpoznat dezinformace se po hře zlepšila bez ohledu na vzdělání, věk, politickou orientaci a kognitivní styl.

Videa na YouTube (2022). Roozenbeek a kolegové natočili pět krátkých, zhruba minutu a půl dlouhých videí o technikách jako emočně manipulativní jazyk, falešné dilema nebo hledání obětního beránka. V šesti randomizovaných studiích s 6 464 účastníky videa zlepšila rozpoznávání technik, jistotu při jejich odhalování, rozlišování důvěryhodného a nedůvěryhodného obsahu i kvalitu rozhodnutí, co sdílet. V sedmé, terénní studii autoři pustili dvě z videí jako reklamu na YouTube. Videa (sledovaná alespoň 30 sekund) vidělo zhruba 967 000 uživatelů; část z nich do 24 hodin dostala jednu testovou otázku. Rozpoznání manipulační techniky se oproti kontrolní skupině zlepšilo v průměru zhruba o 5 %. Cena jednoho zhlédnutí byla podle autorů přibližně 0,05 dolaru.

Pět procent nezní dramaticky. V reálném prostředí, kde lidé sledují videa kvůli zábavě, ne kvůli experimentu, je ale i takový posun zajímavý – zvlášť při nízké ceně za zásah.

Co výzkum (zatím) neumí

Účinek slábne. Lewandowsky a van der Linden píší, že účinky inokulace obvykle během několika týdnů slábnou, podobně jako se zapomínají běžná vyvrácení. Odkazují na studii Maertense a kolegů (2020), podle níž přínos hry Bad News bez dalšího zásahu po dvou měsících vymizel, ale vydržel tři měsíce, pokud mezitím proběhlo opakované testování – jakási „posilující dávka“.

Lepší rozlišování, nebo jen víc nedůvěry? Modirrousta-Galian a Higham (2023) v Journal of Experimental Psychology: General znovu analyzovali data z pěti dřívějších studií her Bad News a Go Viral! metodou, která odděluje schopnost rozlišovat pravdivé a nepravdivé zprávy od celkové tendence odpovídat „nepravda“. Jejich závěr: když se použily srovnatelné pravdivé a falešné zprávy, hry rozlišování nezlepšily, ale vedly k tomu, že lidé hodnotili všechny zprávy jako méně pravdivé. Autoři varují, že takové intervence mohou být i kontraproduktivní, pokud zvyšují nedůvěru k legitimním informacím.

Tato kritika se týká konkrétních her a způsobu měření. Neznamená automaticky, že prebunking nefunguje – studie s videi z roku 2022 například měřila i rozlišování důvěryhodného a nedůvěryhodného obsahu. Ukazuje ale, že dobrý prebunking by neměl učit „nevěř ničemu“. Měl by učit poznat konkrétní techniku.

Prebunking v praxi: pravidlo, které znáte předem

Princip „varovat a ukázat techniku předem“ používají i preventivní kampaně. Policie ČR učí pravidlo 3Z – zastav, zavěs, zkontroluj a výslovně ho doporučuje naučit se tak, aby se vybavilo pokaždé, když přijde naléhavý telefonát. Zda konkrétně tato kampaň snižuje počet obětí, nevíme – data o jejím účinku jsme nenašli. Konstrukcí ale odpovídá tomu, co výzkum popisuje: jednoduché varování spojené s rozpoznáním konkrétního tahu.

Prebunking romantického podvodu (redakční ukázka EXNET)

Romantické podvody jsou pro prebunking vhodné, protože mají opakující se scénář, který popisuje Policie ČR (podrobně v článku Romantické podvody: co o nich říkají data policie). Kdo scénář zná předem, pozná jednotlivé kroky, i když jsou zabalené do dojemného příběhu. Prebunking pro blízkého člověka by mohl vypadat třeba takto:

• Varování: „Na seznamkách a sociálních sítích působí podvodníci, kteří budují vztah týdny i měsíce. Útočí na city, ne na rozum.“
• Technika 1 – rychlé city: vyznání lásky během pár dní a plánování společného života.
• Technika 2 – tajnost: „nikomu o nás neříkej“ – aby se oběť nesvěřila lidem, kteří by podvod poznali.
• Technika 3 – malé kroky a protislužba: drobná prosba, „balík do úschovy“, celní poplatek. Každý krok jen o kousek dál.
• Technika 4 – krize: odmlčení, zranění, zadržení, „kauce“ – vždy naléhavě.
• Pravidlo předem: „Člověku, kterého jsem neviděl naživo, peníze nepošlu – ať bude příběh jakýkoli.“

Podle teorie inokulace má varování motivovat člověka k obraně. Z toho redakce EXNET odvozuje praktickou radu: varování by nemělo přijít jako výčitka („na to bys skočil/a“), ale jako sdílená znalost – a nemělo by vést k tomu, že člověk přestane věřit komukoli na internetu, ale k tomu, že pozná konkrétní tah.

Vazba na EXNET Fiction

Ve fiktivním příběhu Spis 004: Profil, který nikdy nepřišel na schůzku ze série Spisy Specter_01 vypravěč nepřesvědčuje oběť argumenty. Pošle jí tři věty s předpovědí, co přijde – a když to přijde, oběť krok pozná. Je to výslovně fikce a zjednodušení; tento článek ukazuje, co o skutečném účinku takového „očkování“ víme a kde jsou jeho hranice.